Lehkost, jednoduchost a jemnost, to jsou charakteristické prvky Empíru. Naopak tomu módu období mezi Vídeňským kongresem (1815) a koncem 40. let 19. století charakterizoval jakýsi měšťanský styl.
Empír
Muži nosili jednoduché košile, vesty a již frak, jaký známe dnes. Kalhoty sahaly až po kotníky – pantalóny. Přes frak se v nepříznivém počasí oblékal kabát – redingot. Mužská móda této doby obsahovala i doplňky jako klobouk cylindr a hůlku – špacírku.
Ženy nosily dlouhé košilové šaty s přepásáním vysoko nad pasem. Zprvu se objevil velký výstřih, který se postupem zmenšoval. V této době i prostý lid, do té doby jednoduše oblékán, toužil po slavnostnějších oděvech. Proto si začali šít šaty i z dražších látek s ozdobami, většinou výšivkami, které užívali jako sváteční, či nedělní oděv. Tak vznikly, nám známé lidové kroje.
Biedermeier
Kontrastem štíhlého pasu se stala linie oblých klesajících ramen zdůrazněná širokými dlouhými rukávy. Starší ženy nosily šaty více uzavřené, mladší dívky si oblíbily oválné výstřihy a sukně nabyla zvonovitého tvaru. Nosily se i trojúhelníkové šátky a šály s drobnými výšivkami. Na plesové šaty se používaly hedvábné látky, letní šaty se zhotovovaly z bavlněných látek, které se lépe praly, a na zimní šaty byly používány vlněné látky a těžké hedvábí. Mužský oděv se příliš neodlišoval od oděvu klasicistního.
