Řádová hnutí vznikala během 3. století a asi v 6. století bylo klášterní oblečení kodifikováno v průvodci do řeholního života známém jako Řehole svatého Benedikta.
Ta sice nepředepisovala barvu, ale bylo jasné, že řeholní šat musí být prostý a střízlivý, takže barvy byly obvykle nenápadné a materiály levné, vyráběné lokálně. Většina řádů řeholnic byly ženskými divizemi mužských řádů. Nosily se v nich tudíž ženštější verze mnišských hábitů podle konkrétního řádu.
Ornáty, charakteristický úbor katolických duchovních, které se nosily na mše a při jiných slavnostních příležitostech, se rozvinuly ze světského ošacení z doby římské říše. Podle soudobých kronikářů bylo původním cílem odlišit je od každodenního oblečení poloviny 3. století. Kodifikoval se během několika staletí, posléze následovalo vytvoření formálního systému odívání spojeného se specifickým postavením duchovních. Původně se sice jednalo o prosté šaty, ale v průběhu staletí byly ornáty stále velkolepější a vypracovanější a často vyvolávaly posvátné či mystické představy.
